příběh který rozhodně stojí za to

Křik

20. 1. 2009 18:14
Rubrika: Příběhy | Štítky: zamysleni

    Na Šalamounových ostrovech v jižním Pacifiku někteří domorodci praktikují zvláštní způsob kácení stromů. Když je strom moc velký, aby se dal porazit sekerou, místní obyvatelé ho pokácejí křikem.(Nemám ten článek teď u sebe, ale přísahám, že jsem to četl.) Za úsvitu vylezou zvláštně nadaní dřevorubci na strom a začnou ja něj ječet z plných plic. Takhle to dělají třicet dní. Strom odumře a skácí se. Křik prý zabije ducha toho stromu. Podle vesničanů je to stoprocentně úspěšné.

    Jsou to chudáci, naivní prosťáčkové. Tyhlety roztomile bizarní zvyky z pralesa. Křičet na strom, pěkně děkuju. Něco tak primitvního. Chudáci nemají nic z výhod moderních technologií a vědeckého pokroku.

    A já? Já křičím na svou ženu. Křičím na telefon a sekačku na trávu. Křičím na televizi, noviny a svoje děti.Dokonce se o mně ví, že někdy hrozím pěstí a křičím na oblohu.

   Soused často křičí na svoje auto. A v létě jsem ho skoro celé odpoledne slyšel křičet na štafle. My moderní a vzdělaní obyvatelé měst křičíme na auta v zácpě, na rozhodčí, účty, banky a stroje - na stroje nejvíc. Hlavně se křičí na stroje a na příbuzné. Ale na stromy nekřičíme nikdy.

   Nevím, k čemu to je dobré. Stroje a věci se ani nehnou. Ani kopání někdy nepomůže. Kdyby šlo o lidi, mohli by mít obyvatelé Šalamounových ostrovů pravdu. Když se křičí na něco živého, obvykle to ducha uvnitř zabije.

   Hole a kameny nám mohou zlámat kosti, ale slova nám zlomí srdce...

 

Příběh z knížky Roberta Fulghuma - Všechno, co opravdu potřebuju znát jsem se naučil v mateřské školce.

- výborná kniha:) tímto díky autorovi řekl bych že výrazně urychlila mé léčení po operaci svoují skvělou atmosférou:)

Zobrazeno 1537×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Rubriky

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková